Titulek je zjevně inspirován knihou Ladislava Zibury, tím ale podobnost s pěším cestovatelem končí. Já narozdíl od něj neumím chodit a ani při svém snažení nebudu objevovat cizí kultury. Budu totiž chodit ve velmi známém prostředí, tedy na Lize vozíčkářů. Ve středu začíná půst a ten by měl být rámován postním závazkem. Jinými slovy něčím, co se vám úplně nechce. Něco při čem musíte trochu zapřít sám sebe. 

A tak se budu prostě cvičit v chození a také tím zapříčiním zmrtvýchvstání smyslu toho blogu. 

Předem děkuju Káti, Terce a Martínkovi, kteří do toho jdou se mnou!