Někdy je život takovej, že máš pocit, že tebou posouvá po hracím plánu, tak nějak bez tvýho přičinění. Kolo za kolem, den za dnem. Bez vidiny vítězství.
Pak jsou dny, kdy ti život hází samý šestky. Klidně i tři za sebou a vypadá to, že kdyby to šlo padne ti i víc. Nikdo tě z políčka nevyhodí, usmíváš se, protože víš, že dnes tě nikdo neporazí.

Je to samozřejmě metafora. Nikdo tebou na hrací desce neposouvá. Pokud teda zrovna nevymyslíš vlastní deskovku, což se nám s Tomášem stalo. Pak tam máš vlastní postavičku. Samozřejmě, že jsme to nechtěli, nejsme žádní egomaniaci. Ale prostě to tak vyšlo a je to fajn.
Je fajn, takhle něco vymyslet.
Je to zábava. Jsou v tom nervy, nadšení i radost z hotové věci.

Nebyl to vůbec špatnej rok.
Nenechte si to namluvit.

Příští rok vymýšlejte věci.Stojí to za to.